Synoda

https://www.synoda.cz/

Drahé sestry a drazí bratři!

Celá církev se v těchto dnech vydává na společnou cestu, aby zakusila synodalitu. Slovo synoda znamená doslova "společně na cestě". Jde o nový impuls papeže Františka a jeho spolupracovníků, abychom my všichni znovuobjevili své místo ve společenství církve, aktivně se podíleli na jejím životě a usilovali o naplnění poslání církve.Od neděle 17. října 2021, začíná v každé diecézi na celém světě první fáze synody 2021 - 2023, která má formu naslouchání Božímu lidu v jeho celku. Chceme i v našich diecézích a apoštolském exarchátu vykročit společně a necháme se vést Duchem Svatým, který vytváří jednotu v různorodosti. Celá tato společná cesta je cestou učedníků, kteří následují Krista a vydávají svědectví o Bohu. Je také cestou, kterou se vydáváme k sobě navzájem, abychom si naslouchali, chápali se, měli účast na těžkostech, dělili se o radosti. Do synodálního procesu jsou přizváni i lidé jiných křesťanských církví, jiných náboženství i ti, kdo v Boha zatím nevěří.Při zahajovací mši svaté v neděli 17. října v katedrálách, stejně jako ve farních kostelích po všech našich diecézích a v apoštolském exarchátu, budeme vzývat Ducha Svatého a prosit ho, aby nám ukázal správnou cestu, po které se máme vydat.

K samotnému setkávání ve skupinkách v rámci farností a jiných pastoračních celků je určeno deset témat, z nichž je možno si vybrat. Pro každou diecézi je ustanoven diecézní koordinátor, který bude v kontaktu s koordinátory na úrovni farností, pro které zprostředkuje materiály a poskytne základní informace.

Vybízíme každého z vás, abyste se ve spolupráci s duchovním správcem a koordinátory ve farnostech, zapojili do této společné cesty. V první řadě modlitbou, pak nasloucháním a následně vzájemným sdílením. My všichni máme spoluzodpovědnost za církev! Synodální proces v diecézích trvá jen pár měsíců, již v únoru 2022 se mají zpracovávat podněty ze synodálních skupinek ve farnostech a z jiných pastoračních celků. Těmi se pak budou zabývat zástupci na celonárodní a kontinentální úrovni. Završením této cesty pak bude zasedání vlastní biskupské synody v Římě, které je plánováno na podzim 2023 a účastníci synody se na něm budou shromážděnými podněty zabývat.Již nyní vám všem děkujeme za váš aktivní přístup, kterým můžete přispět ke společnému dobru. Svatý apoštol Pavel nás k tomu povzbuzuje slovy: "Projevy Ducha jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný" (1 Kor 12,7).

V Praze 5. října 2021

Vaši čeští a moravští biskupové

Co je to synoda?

"Synoda" slovo se skládá se z řecké předpony σύν, tedy "s" nebo "spolu", a z podstatného jména ὁδός, tedy "cesta". Vyjadřuje společně prožívané putování Božího lidu. To odkazuje na Pána Ježíše, který se představuje jako "cesta, pravda a život" (J 14,6) a nás na tuto cestu učednictví stále znovu zve. Od prvních staletí se slovem "synoda" označují církevní shromáždění svolaná na různých úrovních.

Co je tedy synodální proces?
Zapojení všech pokřtěných celé katolické církve, kteří - vedeni Duchem Svatým - mají skrze naslouchání všem lidem vyjádřit své názory a podněty, vedoucí k rozvoji církve.

Týká se mě osobně?
Ano! Vykročit na tuto cestu může každý, kdo chce spolu s ostatními přiložit svou ruku a srdce ke stavbě církve. Takové církve, jak ji zamýšlí Kristus. A ptá se Tě: "Co si o mně a o mé církvi myslíš Ty?" (srov. Mt 16,15)

Je synodální proces projevem nějaké módní vlny "demokratizace církve"?
Nikoli! Tento proces chce být procesem naslouchání celému Božímu lidu, všem v církvi: od prostých křesťanů, přes kněze, biskupy až po papeže. Všem je dáno promlouvat a naslouchat! V tomto procesu mají zejména biskupové, stojící v čele jednotlivých diecézí, naslouchat tomu, co říká Duch Svatý prostřednictvím křesťanů v jejich diecézích.

Jak bude synodální proces probíhat?
9 - 10. října 2021 - Slavnostní zahájení papežem Františkem v Římě
17. října 2021 - Slavnostní zahájení synody v každé diecézi
• Biskup každé diecéze určí koordinátora, který spolu s týmem bude moderovat celý
synodální proces na úrovni diecéze
• V každé farnosti bude ustanoven koordinátor synodálních skupinek, které zde vzniknou.
• V průběhu měsíců říjen 2021 až leden 2022 se budou tyto skupinky setkávat a diskutovat
o nabídnutých tématech

Jak bude synodální proces realizován?
Synodální proces bude mít podobu několika setkání v malých skupinkách, v průběhu kterých se křesťané budou společně zamýšlet nad předloženými tématy a budou společně formulovat vlastní zkušenosti, přání a očekávání. Tato fáze, odehrávající se na celém světě, bude v našich diecézích trvat do konce ledna 2022. Následně budou vypracované "syntézy" z diecézí postoupeny k dalšímu přemýšlení a diskuzi na úrovni jednotlivých kontinentů. Celý proces dotazování bude završen vlastním zasedáním biskupské synody v říjnu 2023.

Co je vlastně cílem synody?
Cíl i metoda jsou obsaženy v samotném mottu:
"Za církev synodální: společenství, spoluúčast a poslání."

"Cílem synody, a tedy této konzultace, není vyprodukovat dokumenty, nýbrž dát vzklíčit
snům, probudit proroctví a vize, přinést nové naděje, rozhojnit důvěru, obvázat rány, navázat vztahy, dát zazářit nadějnému úsvitu, učit se jedni od druhých a vytvořit pozitivní
náhled, který bude osvěcovat mysl, zahřívat srdce a rukám navrátí sílu."
(Přípravný dokument, 32)

Jaké konkrétní otázky budou například řešeny?
• Jaký prostor k promlouvání v církvi máme (muži, ženy, děti, senioři...)?
• Jaký prostor je mi dán k tomu, abych se mohl podílet na rozhodování a směřování života
mého křesťanského společenství?
• Jak vedeme sami sebe ke schopnosti naslouchání druhým v našich společenstvích?
• Jakým skupinám lidí se v církvi dosud nedostatečně naslouchá?
• Jak se můžeme aktivně zapojit do slavení liturgie, je-li liturgie dílem celého shromážděného Božího lidu?
• Jak dochází v našem církevním společenství k vytyčení priorit a cílů k dosažení? Kdo rozhoduje?

A jaký bude praktický dopad celého procesu?
Celý synodální proces bude především obdobím rozlišování a naslouchání Duchu Svatému, na který naváže fáze realizace podnětů. Ta vnese do života církve nové oživení struktur a příležitostí k naslou- chání všem, k rozlišování, k dialogu a oživení stylu rozhodování, a to jak na úrovni místních církevních společenství, tak na úrovni celé církve.

Modlitba za průběh synody
Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý,
shromážděni ve tvém jménu.
Provázej nás Ty sám,
vstup do našich srdcí
a vytvoř si v nich domov.
Ukaž nám cestu, kterou se máme vydat,
uč nás, jak na ní vytrvat.
Jsme zde s přetěžkým břemenem
svých slabostí a hříchů.
Nedopusť, abychom propadli zmatku,
nedopusť, aby nás nevědomost svedla na scestí,
nedopusť, aby předpojatost ovlivnila naše činy.
Dej, ať v tobě nalezneme naši jednotu,
abychom věčnému životu kráčeli vstříc společně,
abychom nesešli z cesty pravdy
a neodchýlili se od toho, co je správné.
To vše žádáme od tebe,
jenž jsi při díle na každém místě a v každém čase,
a ve společenství s Otcem i Synem
na věky věků.
Amen.

Témata a otázky pro setkání v pracovních skupinkách

Je deset tématických okruhů, ze kterých se vybere jeden, na který bude zaměřena práce ve skupince. Vzájemné promlouvání a naslouchání ve skupince se nemusí omezovat pouze na tyto otázky.

1. NA SPOLEČNÉ CESTĚ: V církvi a ve společnosti jdeme jeden vedle druhého po stejné cestě.

Jsem křesťanem pro sebe, anebo s druhými?
Jak si k sobě navzájem v našem společenství můžeme být blíže?
Usiluji ve společenství o jednotu, anebo podporuji v církvi spíše mentalitu polarizace, rozdělení, "sektářství"?
Co/kdo mi vyvstane na mysli, když se řekne "církev"? A co farnost/"místní církev"?
Může se někdo v našem místním společenství církve cítit, že není součástí farnosti/místní církve? A proč je ponechán na okraji?
Jakou představu mám o místní církvi, tj. o naší farnosti - co mi tam chybí, co hodnotím pozitivně-negativně? Možná, jaký je můj "sen o Církvi"?

2. NASLOUCHAT: Naslouchání je první krok, ale vyžaduje otevřenou mysl a otevřené srdce, bez předsudků.
 Může k nám Bůh promlouvat i skrze druhé lidi, nebo konkrétněji takové, jejichž hlasy ignorujeme?
 Jaká je váha slova každého člověka (mladý člověk, žena, muž, laik, zasvěcené osoby, kněz) v našem místním společenství?
 Existují mezi námi předsudky ohledně toho, kdo "má právo mluvit" nebo "komu se má naslouchat"?
 Co komplikuje naše naslouchání druhým v našem místním společenství?
 Zajímáme se o názory těch, kdo se jakýmkoliv způsobem ocitli na "periferii" našeho zájmu?
 K čem nás může pohnout obraz Ježíše v evangeliích, zvláště tam, kde se On stává blízkým a pozorným vůči všem "vyloučeným"?
 Nasloucháme byť i kritickým názorům o církvi od lidí, kteří nejsou křesťany nebo z jakéhokoliv důvodu se od církve distancovali?
 Jaký prostor je poskytnut v naší místní církvi minoritám, zvláště lidem zažívajícím chudobu, sociální vyloučení?
 Umím druhému naslouchat bez předsudků a bez připravování si vlastních obranných strategií/odpovědí?
 Jsem otevřený pro jiný názor a zkušenosti a jsem ochotný rozšířit svůj pohled na věc?

3. UJMOUT SE SLOVA: Všichni jsou vybízeni, aby mluvili odvážně a otevřeně, tedy svobodně, pravdivě a s láskou.
 Jakou máme zkušenost se "svobodným, odvážným a otevřeným mluvením" v našem společenství farnosti?
 Jaké podmínky si pro takovéto svobodné, otevřené a odvážné mluvení představuji?
 Brání mi něco, abych v církvi pokorně, ale s odvahou a otevřeně vyslovil svůj názor?
 Vnucuji své názory a přesvědčení druhým?
 Kdo promlouvá jménem našeho církevního společenství?
 Nejsou v našich představách o životě uvnitř farnosti (kněz vs. farníci a naopak!) určité negativní předsudky? V případě, že ano, čím jsou způsobeny a jak by bylo možno je překonat?
 Vytváří se ve vašich farnostech podmínky pro vzájemné setkání (pravidelná setkávání jednotlivých skupin farníků, atd.)?
 Vystupují členové farní pastorační rady na základě svého názoru/hlasu, nebo jako představitelé určité skupiny farníků, jejichž názor vnáší do diskuze?
 Vstupuje naše společenství do kontaktu s hromadnými sdělovacími prostředky?

4. SLAVIT: "Společné putování" je možné pouze tehdy, pokud vychází ze společného naslouchání Božímu slovu a slavení eucharistie.
 Jaké místo má v mém prožívání života s Bohem liturgie, zvláště nedělní bohoslužba?
 Vnímám liturgické slavení především jako úkon své osobní zbožnosti, anebo jako projev života celého Božího lidu?
 Jaké formy liturgického slavení a společné modlitby upřednostňujeme v našem společenství, a proč (mše svatá, adorace, pobožnosti...)?
 Jaké služby jsou rozvinuty v liturgickém slavení naší farnosti? Jaké by mohly být rozvinuty tak, aby byla liturgie odrazem rozmanitosti služeb a charismat křesťanů?
 Jaké kroky děláme k zapojení nově příchozích do naší farnosti tak, aby se cítili být přijati?
 Jak je prožívána svátost křtu tak, aby vyjadřovala přijetí do společenství farnosti?
 Co dělám pro to, abych více poznával ty, kteří spolu se mnou slaví bohoslužbu?
 Přemýšlíme v naší farnosti o nových formách aktivního zapojení všech do liturgie?
 Prožíváme modlitbu přímluv ve mši svaté tak, aby jednotlivé prosby odrážely aktuální potřeby místního společenství?

5. SPOLUZODPOVĚDNOST ZA MISIJNÍ POSLÁNÍ: Synodalita slouží misijnímu poslání církve; všichni členové jsou voláni k tomu, aby se na něm podíleli.
 Co znamená pro můj život, že každý pokřtěný je zároveň poslaný - tj. misionář?
 Jsme skutečně misijním společenstvím, církví pro druhé, anebo do sebe uzavřenou skupinou? V čem konkrétně se projevuje naše společenství jakožto misijní?
 Co si představuji pod pojmem misie, jestliže nejde pouze o "misionáře" vycházející do jiných zemí a kontinentů? Jak může souviset s životem našeho konkrétního společenství?
 Jaké misijní/evangelizační aktivity jsou v našem společenství rozvinuty? A jaké by mohly být nově rozvinuty?
 Je možno čerpat v životě našeho církevního společenství sílu pro naši službu ve společnosti? Je podporována zodpovědnost za politický život, vzdělávání, prosazování sociální spravedlnosti, péče o životní prostředí?
 Jak se snažíme tvořit vztahy a spolupráci s místní samosprávou? Snažíme se nabízet své služby ve prospěch všech lidé žijících v naší farnosti?
 Jaké mohou být naše osobní vnitřní překážky pro hlásání/evangelizaci (ostych, neznalost, nezájem, malá osobní motivace)?
 Evangelizační/misijní dílo předpokládá osobní hlubokou konverzi: mám osobní zkušenost s Bohem, která mi tuto cestu otevřela?
 Co pro nás může znamenat evangelizace jako "metoda postupných kroků", začínajících u kulturních, sportovních (pre-evangelizačních) aktivit? Aktivity směřované na jednotlivé skupiny (muži, ženy, mládež)?
 Misijní poslání je stálým podnětem k tomu, abychom neustrnuli v průměrnosti ale stále rostli na naší cestě s Bohem/k Bohu. Co mi toto říká pro život naší farnosti/mně osobně?

6. VÉST DIALOG V CÍRKVI A VE SPOLEČNOSTI:
Dialog si žádá vytrvalost a trpělivost, ale umožňuje také vzájemné porozumění.
 Dialog není jen prostým "mluvením dvou" nebo více lidí. Ale snahou vžít se do jejich situace, přijmout jejich úhel pohledu. Daří se nám takto postupovat při komunikaci v našem církevním společenství?
 Jaké platformy/struktury pro dialog jsou ve vaší farnosti vybudovány?
 Jaká je spolupráce a soužití mezi různými skupinami a hnutími ve farnosti? Jak vnímáme členy jiných hnutí a společenství (nezájem, opovrhování nebo příležitost k obohacení)?
 Rozvíjíme spolupráci - a tedy vzájemné obohacení - na mezifarní úrovni? Na úrovni děkanátu? S řeholníci společenstvími v naší oblasti?
 Jakou zkušenost máme s řešením konfliktů a obtížných situací?
 Jak uskutečňuje naše místní církev dialog s (a jak se učí od) dalších oblastí společnosti: světa politiky, ekonomie, kultury, světské společnosti a od chudých lidí?
 Usilujeme o dialog s těmi, kdo žijí mimo "naše" církevní společenství (příslušníci jiných náboženství, lidé bez náboženského vyznání...)?

7. S JINÝMI KŘESŤANSKÝMI DENOMINACEMI:
Dialog mezi křesťany různých vyznání, vzájemně spojených jedním křtem, má na synodální cestě zvláštní místo.
 Snažíme se aktivně tvořit vztahy s jinými křesťanskými církvemi, které žijí na území naší farnosti, s nimiž nás pojí jedna víra v Ježíše Krista, anebo převládá lhostejnost a nezájem?
 K čemu tato spolupráce a naslouchání si mezi křesťanskými církvemi dosud u nás vedlo?
 Jaké jsou překážky, předsudky, které brání uzdravení vztahů a intenzivnější spolupráci? Jsou opravdu tak závažné, nebo jsou takové pouze v naší mysli?
 Jaké konkrétní formy ekumenické spolupráce a soužití se u nás ve farnosti rozvíjejí?
 Co vnímáme jako zraňující v našich vztazích?
 Modlíme se pravidelně za ostatní křesťany, kteří žijí v naší farnosti?
 Uskutečňují se u nás ve farnosti ekumenické bohoslužby či jiné formy
spolupráce?

8. AUTORITA A SPOLUÚČAST: Synodální církev je církví participující a spoluodpovědnou.
 Naslouchá kněz ve vaší farnosti názorům všech?
 Cítím se být pokládán za plnohodnotného člena našeho společenství a mám vůbec zájem jím být?
 Co mi říkají slova "spoluzodpovědnost v církvi"?
 Jakým způsobem se stanovují ve farnosti pastorační priority?
 Jakou zkušenost dosud ve své farnosti máte s týmovou prací, která se projevuje jako společné hledání priorit a rozdělování spoluzodpovědnosti?
 Jakou povahu má ve vaší farnosti farní pastorační rada? Existuje? Naslouchá kněz ostatním členům pastorační rady? Jsou rozhodnutí této rady výsledkem společné práce? Je při rozhodování dbáno na názor většiny členů rady (tj. má podobu rozhodujícího hlasu)?
 Máte již zkušenost se synodalitou na úrovni vlastní farnosti? Např. formou "farního sněmu", dotazníků/naslouchání při vytyčování pastoračních priorit?
 Jsou kněží (bohoslovci, tj. budoucí kněží) dostatečně formováni pro týmovou spolupráci a k naslouchání všem?
 Jaké jsou vaše představy/očekávání o působení a poslání pastorační rady farnosti?
 Co pomáhá našemu růstu ve vědomí spoluzodpovědnosti v církvi?

9. ROZLIŠOVAT A ROZHODOVAT: V synodálním duchu činíme rozhodnutí na základě rozlišování toho, co Duch Svatý říká prostřednictvím celého našeho společenství.
 Co rozumím pod pojmem "společné rozlišování"? K jakému postoji nás to může vést v naší farnosti?
 Je kladen důraz na rozlišování v důležitých momentech např. také při společné modlitbě, liturgii, při využívání charismat, přítomných ve společenství?
 Mají možnost všichni členové vašeho církevního společenství podílet se na rozhodování? Co by jim k tomu mohlo pomoci? Co jim k tomu může bránit?
 Co bychom mohli v našem společenství udělat lépe pro společné duchovní rozlišování (jaká metoda formace)?
 Máte zkušenost se ztrátou důvěry v kněze ve vaší farnosti? Čím by tomu šlo předejít?
 Co by mohlo napomoci k lepší transparentnosti života vaší farnosti?
 Využíváme dosavadních nástrojů, které máme k dispozici (pastorační, ekonomická rada), pro zmapování situace ve farnosti?
 Jsme ochotní měnit zvyky a zažitá schémata na základě toho, co jsme ve společném rozlišování objevili jako nový podnět Ducha Svatého? Nelpíme raději na tom, aby bylo zachováno to, co se "odjakživa" dělalo?
 Dochází k rozhodování ve vaší farnosti po příležitostech ke konzultaci, k naslouchání a výměně názorů?

10. FORMOVAT SE V DUCHU SYNODALITY: Synodalita s sebou nese vnímavost pro změnu, formaci a neustálé učení se.
 Co pro mě znamená, že Duch svatý může a chce promlouvat skrze mé promlouvání a jednání v naší farnosti?
 Měli jste dosud zkušenost s formací ke "společnému putování"? Dochází ve vaší farnosti k diskuzi o tom, co by to mohlo znamenat pro proměnu chodu farnosti?
 Co by nám pomohlo, abychom si uvědomili vlastní sounáležitost s naším církevním společenstvím?
 Je možné (a jak) napomáhat k formaci ve spoluzodpovědnosti již dětem a mladistvým?
 Jakým způsobem je začleněna formace k synodalitě v rámci přípravy na iniciační svátosti (křest, biřmování, eucharistie)?
 Čím bych mohl osobně obohatit život našeho společenství?